Full life_part4
Part 4.
Šel jsem se zbraní v ruce a vyšel jsem pomale rozbitými dveřmi směrem do dvora.Tam byl jen Havlát na trávě a jinak nikdo.Šel jsem opatrně k němu a Adam s ním zatřepal.On otevřel oči a když se podíval okolo a viděl, že cesta je volná,tak se mu obličej rozzářil radostí. Zakřičel „Můžeme ven!" a vstal a běžel směrem k brance která byla na konci dvora a směřovala ven ze dvora.Ale když probíhal mezi stromy, něco ze stromů ho chytilo kolem krku a odhodilo ho to 2 metry vpravo.Ze stromů se za jakési chapadlo snášel mnohem větší zombík než ti ostatní. V rukou měl díry a byl celý černý. Podíval se na Havláta svýma červenýma očima a natáhl k němu ruku.Z té díry v dlani vyletěl další ten malý podivný tvor a přisál se Zdeňkovi na hlavu. Já proti té obludě vystřílel celý zásobník, ale ono to proti kulkám vrhlo nesmírnou rychlostí další ty tvory a aní se ani jeden výstřel nedostal.Dal jsem do zbraně další zásobník a podíval se na Adama. Ten se zeptal: „Proč nás to nechává žít?" „To nevím." „ Tome podívej na Zdeňka,stává se z něho taky to monstrum." Zdeněk mezitím vstal už jako zombík a zamířil k nám. „Adame zbraně na ne neplatí,nemám dost nábojů." „Neboj, jen ho jednou střel do hlavy, věř mi." Já jsem Adamovi věřil, a tak jsem namířil přesně na hlavu a vystřelil. Zdeněk spadl na zem,ale byl ještě živý. Adam sáhl do kapsy a vytáhl granát. Ten odjistil a odkutálel ho směrem ke Zdeňkovi. Ještě řekl:„Sorry Zdendo" Ale tam kde byl granát,tam přiběhl Mates (Viz.Postavy). Ten na nás zakřičel: „Hoši co se to tu děje,nejsem sjetej?" „Mates!běž pr...!" To už ale granát vybuchl a s ním se ozval ohlušující výbuch a Mates se Zdeňkem se rozletěly na kusy.Já s Adamem jsme ležely na zemi a vyplašeně jsme se dívaly kolem sebe.Pak jsme se posadily a já se podíval na tu obludu pod stromy.Ta se ladně zvedla do korun stromů a zůstala tam.Adam jen řekl: „Tak tohle bylo hustý." „Matěj byl normální..."S Adamem jsme se zároveň postavily a řekli si:„Musíme odejít,ale tudy to nepůjde." Vtom se za námi ozvalo zašustění a já se otočil.Tam přede mnou stál nějaký muž a řekl jen „Dobré poledne!" a flákl mě do xsichtu tak,že jsem omdlel. Už vidím jen tmu a černo.Propadám se do temnoty a cítím chlad...
Ležím na zemi na chodbě ve škole a nade mnou stojí jakýsi muž ve stejném obleku jako mají ti vojáci, akorát měl vepředu na prsou napsané black mesa.Já se nemohu hýbat,ani mluvit a nikde nevidím Adama.Ten muž nade mnou připravuje nějakou injekci.Teď si všímá,že jsem vzhůru a říká: „Ničeho se neboj kámo,chce s tebou mluvit prof. Brain a tohle je jeho novej vynález.Tak se uvolni a čekej..." Pomalu se nahýbá nad moje pravé předloktí a zhrnuje mi mikinu. Bere injekci a pomale mi ji vstřikuje do žil. Světle zelená tekutina mi začíná proudit tělem a já opět usínám. ve tmě cítím jakoby mé tělo někam putovalo...Z dálky slyším „Nech ho být! "
Pokračování příště...