lampa v parku
17. 2. 2009
Stojí tam sama, noc co noc. Její bdělé oko sleduje okolí a sem tam zamrká lítostí nad tím, co vidí. Její tělo, poseto plakáty na koncert či cirkus, nehybně stojí řadu let. Ráda by vykročila vpřed, ale lidé již dávno uvěznily její nohy do betonu. Od šílenství jí dělí jen občasný rozhovor s kosem, či vránou. Lidé se s ní nebaví, i když na ně křičí „Tady jsem!" Smutně shlíží ze své výšky. Pomočená hanbou, pošpiněná otroctvím.
A stále nás střeží.
A křičí.
A mrká.
A stále vytrvale svítí.
A stále nás střeží.
A křičí.
A mrká.
A stále vytrvale svítí.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář